O nás

Dějiny našeho střediska začínají v širším slova smyslu již v r. 1946. V tom toce vznikl 12.homogenní (katolický) skautský oddíl spojením členů dvou bývalých homogenních oddílů (8.junáckého a 12.vlčáckého). K zakládajícím členům 12.oddílu patřili později velmi proslulý filmový a televizní režiser František Filip- Bonza (první vůdce 12.oddílu), Vojta Skřivan, bratří Hrnčířové a dodnes písečákům dobře známí a Písek čas od času navštěvující nebo v něm dosud žijící Honza Písko, Karel Novotný, František Pták nebo Jirka Škoch. Nesmím zapomenout na duchovního rádce 12.oddílu, tehdy studenta teologické fakulty, později známého a oblíbeného kněze petrina Klementa Svobodníka.

Z uvedených otců zakladatelů nás mnozí v posledních letech opustili, dnes žijí ještě František Pták a Karel Novotný (prázdniny 2022).

12.oddíl byl po zákazu Junáka po únorovém převratu r.1948 obnoven v r. 1968 (František Pták a Vojta Skřivan, prvních dvou táborů se z předúnorové dvanáctky zúčastnil ještě Jirka Němec-Číča). Po rozpuštění Junáka v r. 1970 přešla jedna družina do 2.oddílu (vedoucí Lubor Ludvík) v naději na splnění slibů tehdejšího státního vedení, že skauti budou mít svoji určitou samostatnost pod společnou střechou chystaného SSM. K tomu nedošlo a tak i 2.oddíl ukončil po dalších dvou letech svou činnost.

Jako udržování plamínku v temnotách (v očekávání, že k obnově skautské organizace přece někdy zase musí dojít) jsme prakticky až do sametové revoluce každé letní prázdniny pořádali „puťák“, tu s větší, tu s menší účastí. To pochopitelně nejen pro bývalé skauty, ale postupně stále víc v rámci tehdejšího poloilegálního společenství mladých v písecké katolické farnosti. (Jeho další aktivity již patří mimo rámec tohoto sdělení.)

A přišel listopad 1989. Ještě v prosinci toho roku proběhla ve sportovní hale velká schůze znovuzahajující činnost Junáka v Písku. Existenci 12.oddílu zde obnovili na schůzi přítomní Václav Boček (původní člen) a do Písku přistěhovalý Jenda Kodera. Václav Boček byl zvolen prvním vůdcem obnoveného píseckého skautského střediska, a tak budování 12.oddílu se ujal Jenda Kodera, postupně spolu s dalšími činovníky.

S revolučním nadšením byl spojen i ohromný nával nových členů skautské organizace. Ke snazšímu zvládání činnosti se velmi brzy původní písecké megastředisko rozdělilo na 5 menších, ve kterých se lidé ještě mohli osobně znát. Nové 2.středisko, později nazvané Oheň života, vykrystalizovalo právě kolem činovníků 12.oddílu a spřízněného 2.dívčího oddílu (vedoucí Marie Kučerová a Věrka Kálalová).

další stránka